Thursday 31 December 2009
Year of Science
14:24 | Posted by
Jakub Ráliš
Původně jsem chtěl napsat něco tuze chytrého, když je ten konec roku, ale nějak na to nemám náladu a beztak by to byl nemysl.
Proto se omezím pouze na suché konstatování faktů a několika důsledků z nich vyplívajících. Rok 2009 byl skvělým milníkem. Uplynovulo 800 let od založení Cambridge, 150, let od vydání "O původu druhů", ale pro mě především, 400 let od doby kdy Galileo použil dalekohled "moderního typu". Tato v událost v podstatě pouze předznamenala objevení "nebeských hodin", tedy Jupiterových měsíců a vydání Sidereus Nuncius (Hvězdný posel) v lednu 1610, ale dá se považovat za symbolický start "vědy". V neposlední řadě to byl počátek úžasných Galileových objevů ve fyzice o 30 let později, které jsou (až do Einsteina) srovnatelné pouze s Newtnovou mechanikou a znamenaly obrovský přelom v chápání přírody.
Ne náhodou byl tedy rok 2009 nazíván rokem Darwina a byl mezinárodním rokem astronomie.
Připomínání těchto stěžejních událostí lidského vědění mi nejen připadá naprosto zásadní, ale nechává mě zapomenout na nevyznamost roku 2009 jak už v české politice (resp. nechutnost), tak v událostech světových (pokud pomineme obnovení provozu LHC). Zároveň mi (jak Darwin, tak Galileo) připomínají rozhraní chápání člověka v novém světlě. Ne jako kvalitativně nadřazenou bytost "s posláním", ale jako prostou součast naší úžasné biosféry a kosmu. Kosmos poté už není malé uspořádané místo fungující ve prospěch člověka, ale fascinující, obrovské a značně nebezpečné místo. Skvěle to, dle mého nározu, vystihuje metafora Stevena Weinberga v jeho eseji
Confronting O´Brien:
Proto se omezím pouze na suché konstatování faktů a několika důsledků z nich vyplívajících. Rok 2009 byl skvělým milníkem. Uplynovulo 800 let od založení Cambridge, 150, let od vydání "O původu druhů", ale pro mě především, 400 let od doby kdy Galileo použil dalekohled "moderního typu". Tato v událost v podstatě pouze předznamenala objevení "nebeských hodin", tedy Jupiterových měsíců a vydání Sidereus Nuncius (Hvězdný posel) v lednu 1610, ale dá se považovat za symbolický start "vědy". V neposlední řadě to byl počátek úžasných Galileových objevů ve fyzice o 30 let později, které jsou (až do Einsteina) srovnatelné pouze s Newtnovou mechanikou a znamenaly obrovský přelom v chápání přírody.
Ne náhodou byl tedy rok 2009 nazíván rokem Darwina a byl mezinárodním rokem astronomie.
Připomínání těchto stěžejních událostí lidského vědění mi nejen připadá naprosto zásadní, ale nechává mě zapomenout na nevyznamost roku 2009 jak už v české politice (resp. nechutnost), tak v událostech světových (pokud pomineme obnovení provozu LHC). Zároveň mi (jak Darwin, tak Galileo) připomínají rozhraní chápání člověka v novém světlě. Ne jako kvalitativně nadřazenou bytost "s posláním", ale jako prostou součast naší úžasné biosféry a kosmu. Kosmos poté už není malé uspořádané místo fungující ve prospěch člověka, ale fascinující, obrovské a značně nebezpečné místo. Skvěle to, dle mého nározu, vystihuje metafora Stevena Weinberga v jeho eseji
Confronting O´Brien:
"Zdá se mi, že jsme v situaci hereckého souboru, který náhodou našel cestu do velkého divadla. Venku jsou tmavé opuštěné ulice města, ale v divadle svítí světla, vzduch je teplý a zdi jsou nádherně vyzdobené. Herci však nenajdou žádný scénář, a tak začnou improvizovat: kousek psychologického dramatu, něco poezie, cokoliv je napadne. Někteří se dokonce snaží vysvětlit mechanimus jeviště. Herci však nezapoměli, že se jen snaží bavit sami sebe a že se budou muset vrátit do venkovní temnoty, ale dokud jsou na scéně snaží se hrát co nejlépe. Je to asi dosti melancholický pohled na lidský život, ale melancholie je jedním z osobitých výtvorů našeho druhu, a není úplně bezůtěšná."
Labels:
Science
About me
- Jakub Ráliš
- Co je to život vesmír a tak vůbec. Taky něco o víře, kosmologii, astronomii a možná i filosofii.